Dresden

Jeden den z naší týdenní dovolené v Litoměřicích jsme si zajeli autem do Drážďan. Sice nám celý den poprchávalo a občas mi byla zima, ale užila jsem si to! Nechtěla bych strávit celý den na hotelovém pokoji jen kvůli tomu, že poprchává. Někdy v roce 2009 jsem už v Drážďanech byla. V rámci zájezdu se střední školou jsem procestovala několik německých měst. Drážďany jsme ale navštívili až poslední den, kdy jsem byla už unavená, takže jsem si z nich pamatovala jen všem známý Zwinger.

Ale teď už k současnosti!

 

Protože to byl nárazový výlet, nestihli jsme si o Drážďanech dopředu nic zjistit. Rozhodla jsem se to teď napravit a s vámi se o to podělit.


1. V roce 1945 byla většina města včetně historického jádra při bombardování spojeneckým letectvem zničena. Budovy se naštěstí podařilo opravit.

2.  Žije zde asi půl miliónu obyvatel.

3. Jsou prý čtvrtým nejnavštěvovanějším městem našich západních sousedů.

4.  Kdyby snad někdo nevěděl, tak Drážďanami protéká řeka Labe, pro kterou však Německo má svůj název Elbe.

5. Drážďany jsou typické svými barokními stavbami. Mnoho barokních soch můžete shlédnout např. v Zwingeru.

                                       Semperova opera, která leží hned vedle Zwingeru.

Barokní Zwinger se skládá z několika budov a nádvoří obehnaného zdí s vyhlídkovými terasami. V budovách Zwingeru můžete shlédnout různé výstavy, např. výstavu obrazů Rembrandta, Rubense nebo Tiziana. My ale na žádné nebyli, protože nám na to už nezbyl čas.

Zwinger vznikl původně jako výstavní palác saského kurfiřta Augusta Velikého, který se chtěl přirovnat k francouzskému panovníkovi Ludvíku XIV. sídlícímu toho času ve Versailles.

Toto je fotka barokních soch z roku 2009, kdy jsem byla v Drážďanech se střední školou.

I v Drážďanech jsme se mohli trochu cítit jako v ČR. Tohle je výstavní kousek našeho českého sochaře Lukáše Rittsteina.

Zde můžete vidět nástěnný obraz Knížecí průvod, který, jak jsem se teď dočetla, je složený z porcelánových kousků a je největší svého druhu na světě. V tomto místě můžete narazit na pouliční umělce a "živé" sochy. Když jsem kolem těchto "živých" soch procházela, říkala jsem si, že bych tohle nechtěla dělat jako práci. Vůbec nezávidím!

Jestli byste chtěli vědět, kdo je ten zlatý muž na zlatém koni, tak vám to nepovím, protože to nevím. Ale je prý drážďanskou chloubou.

 Poobědvali jsme v útulném německém prostředí. Dala jsem si rybu s brambory a skvělou osvěžující omáčkou. Mňam!

A co vy? Byli jste někdy v Drážďanech nebo někde jinde v Německu? Co se vám nejvíce líbilo?