Když jsem nemocná a zrovna nespím, dívám se na filmy. Takže tady je pár filmů, které jsem viděla.
Život je krásný Italský film z prostředí koncentračního tábora. Quido je se svým synem odveden do koncetračního tábora kvůli svému židovskému původu. Otec se snaží před synem zatajit hrozné okolnosti a tak si vymyslí, že všechno kolem je jenom hra a že hlavní cenou je tank. Uchvatné, je to opravdu skvělý táta a o svého syna se skvěle postará. Otec v roli Benigniho je opravdu skvělý a jeho větu "Dobrý den, princezničko" jsem si oblíbila. Určitě stojí za shlédnutí.
Malá princezna Rodinný film nebo pohádka?Pro mě krásný odpočinkový film na motivy pohádky. Skvěle se hodil na mé nemocné období. Takže máte-li chuť na něco lehčího a přitom pěkného pusťte si Malou princenznu.
Flashdance Film z roku 1983, který na mě moc nezapůsobil, i když musím uznat, že něco do sebe tenhle muzikálek má. Ale nejsem z toho odvařená. Je to klasické taneční téma, tento film mě ničím nepřekvapil. Hlavní píseň získala Oscara a musím uznat, že se opravdu povedla.
Moje léto lásky Stále nevím, co si o tomto filmu myslet. Musím říct, že v některých chvílích jsem byla filmem nadšená a někdy to bylo zase naopak zklamaní. Takže nevím, zda říct, že se mi film líbil nebo nelíbil. Možná až se na něj podívám někdy znova, tak si utvořím názor. Co si o něm myslíte vy?
Na Hromnice o den více Skvěle ztřeštěná komedie! Co byste dělali, kdyby se vám neustále opakoval jeden a tentýž den? Otravovalo by mě to nebo bych si toho užívala. Na jednu stranu by bylo super, že mé činy by neměly následky. Ale zase tak skvělé to není a každého by to časem přestalo bavit a chtěl by se pohnout dále a nežít pořád dokola ten stejný den. Hlavní hrdina Bill Murray si k tomu nakonec našel správný postoj a snažil se využít času navíc, naučil se hrát na klavír, naučil se vyrábět ledové sochy, přečetl spousty knížek.. Chcete-li vědět více, neváhejte si film pustit.
Ondine Irský rybář jménem Syracuse vyloví krásnou mladou ženu. Ta mu však vůbec neřekne odkud pochází, jen mu řekne, aby ji říkal Ondine (dívka, která přichází z moře). A začíná skvělý příběh, někdo by řekl až pohádkový. Kdo je Ondine? Je to mořská panna nebo něco podobného? Miluju atmosféru filmu (krásné moře, krásná hudba Sigur Rós, krásná irská příroda). Nakonec se ovšem musíme vrátit do reálu. Doporučuju!
Tak jsem vám přijela ze školy v přírodě. Musím říct, že už jsem se těšila domů. Nebylo to dětmi, děti byly až na vyjímky hodné. Spíše mě znechutila celková organizace a prostředí hotelu, ve kterém jsme bydleli. Znechutila mě nespravedlnost - Některé děti bydleli v teplém hotelu a na pokojích měli televizi. A zrovna ty nejmladší děti bydleli v hnusném studeném hotelu s plísňí. Navíc jsme s dětmi museli chodit na jídlo do horního hotelu, takže jsme se neustále oblékali a vyslíkali. Doporučuju školám nejezděte na dotované školy v přírodě. Ale mám i pěkné zážitky, a to výlet na Praděd, ten se mi opravdu líbil. A oblíbila jsem si tam některé děti, slíbila jsem třídě, kterou jsem měla na starosti, že se za nimi stavím do školy! :)
A tady pár fotek (jsou z mobilu..proto jsou tak nekvalitní)
Přestávka po cestě na Praděd
Ovce na Ovčárně
A už jsme blízko cíle :)
Lázeňský objekt v Karlově Studáncea celá moje třída :)
Včerejším dnem jsem zahájila svou sezónu divadelních představení. A doufám, že bude pokračovat předplatným do Bezruče. Byla jsem v Aréně na představení Proces. Musím se přiznat, že jsem byla v Aréně poprvé a že se jako Ostravák velice stydím.
Myslím, že na všech školách se o Franzi Kafkovi učí, takže všichni aspoň zdáleně ví, o čem proces je. Hlavní postavou je prokurista banky Josef K. (Michal Čapka), který je v den svých třicátých narozenin zatčen dvěma úředníky, je však ponechán na svobodě. Nejhorší je, že nezná předmět obžaloby. Ironií je když úředníkům říká, že nic neudělal a oni na to: "No právě".
Nebudu vyprávět celý děj, to by vás potom už nelákalo zajít si na to také, což vám doporučuju. Herci byli výborní a kulisy také. Prostě naprostá spokojenost.
Někdy si říkám, že bych chtěla být dítě. Bezstarostné, všemi opečovávané a všemi milované dítě. Dítě zvídavé, které má radost z každé maličkosti. Myslím si, že každý má v sobě kousek dítěte a měli bychom ho někdy pustit ven. Hodit všechny starosti za hlavu a radovat se z maličkostí. A o to se poslední dobou snažím :) Teď vídám děti často, takže mě to teď často napadá. Měla jsem teď týdenní praxi na základní škole v 1. třídě. 4 dny jsem se jen dívala a občas učitelce asistovala. Poslední den jsem zkusila učit a jsem nadšená, děti byly poslušné a já mluvila nahlas a dokonce vzbuzovala respekt! :)
V sobotu u nás bylo pár lidí. Tak jsme dělali plněné žampiony. Moc dobroučké a docela jednoduché. Jenom vydloubnete nožičku a hlavičky naplníte směsí nastrouhaného eidamu, nivy a na kousky nakrájené papriky.
Dále jsem dělala jednohubky ze slaných kulatých sušenek. Ty už byly o něco namáhavější.Na sušenkách je sýrová šlehačka a ozdobeny jsou cherry rajčátky nebo hroznem.
Vrátím se ještě k naší dovolené, abych se pochlubila s fotkami z Českého a Saského Švýcarska.
Pravčická brána
Ta mě docela zklamala. Hlavně mě zklamaly smradlavé záchody a velké vstupné. Při velkém počtu návštěvníků, kteří zaplatí tohle vstupné, jsem čekala, že bude okolí lépe upravené(hlavně ty záchody!) Ale jsem ráda, že jsem tam byla, je to krásný přírodní útvar.
Toť vše z Českého Švýcarska.
Ještě ten den jsme jeli do Saského Švýcarska, které je už méně turisticky navštěvované než to České, ale zato je mnohem lépe upravené. Jen značení tam je nic moc.
Dnes jsem brzo vstávala, protože jsem musela jít k zubaři-už tři dny mě bolel zub. Potom na 4hodinovou brigádu u minigolfu. Uteklo mi to! Což bylo možná taky díky tomu, že zamnou přišel můj přítel s kamarádem.
A na oběd do palačinkárny na Stodolní-café au pére tranquille. Moc se mi tam líbilo a moc mi tam chutnalo. Jestli jste z Ostravy a ještě jste tam nebyli, tak doporučuji navštívit! Líbilo se mi v čem podávali příbory.
Moc fotek jsem nevyfotila a ani nejsou moc kvalitní, ale aspoň malá ochutnávka :)
Jeden den z naší týdenní dovolené v Litoměřicích jsme si zajeli autem do Drážďan. Sice nám celý den poprchávalo a občas mi byla zima, ale užila jsem si to! Nechtěla bych strávit celý den na hotelovém pokoji jen kvůli tomu, že poprchává. Někdy v roce 2009 jsem už v Drážďanech byla. V rámci zájezdu se střední školou jsem procestovala několik německých měst. Drážďany jsme ale navštívili až poslední den, kdy jsem byla už unavená, takže jsem si z nich pamatovala jen všem známý Zwinger.
Ale teď už k současnosti!
Protože to byl nárazový výlet, nestihli jsme si o Drážďanech dopředu nic zjistit. Rozhodla jsem se to teď napravit a s vámi se o to podělit.
1. V roce 1945 byla většina města včetně historického jádra při bombardování spojeneckým letectvem zničena. Budovy se naštěstí podařilo opravit.
2. Žije zde asi půl miliónu obyvatel.
3. Jsou prý čtvrtým nejnavštěvovanějším městem našich západních sousedů.
4. Kdyby snad někdo nevěděl, tak Drážďanami protéká řeka Labe, pro kterou však Německo má svůj název Elbe.
5. Drážďany jsou typické svými barokními stavbami. Mnoho barokních soch můžete shlédnout např. v Zwingeru.
Semperova opera, která leží hned vedle Zwingeru.
Barokní Zwinger se skládá z několika budov a nádvoří obehnaného zdí s vyhlídkovými terasami. V budovách Zwingeru můžete shlédnout různé výstavy, např. výstavu obrazů Rembrandta, Rubense nebo Tiziana. My ale na žádné nebyli, protože nám na to už nezbyl čas.
Zwinger vznikl původně jako výstavní palác saského kurfiřta Augusta Velikého, který se chtěl přirovnat k francouzskému panovníkovi Ludvíku XIV. sídlícímu toho času ve Versailles.
Toto je fotka barokních soch z roku 2009, kdy jsem byla v Drážďanech se střední školou.
I v Drážďanech jsme se mohli trochu cítit jako v ČR. Tohle je výstavní kousek našeho českého sochaře Lukáše Rittsteina.
Zde můžete vidět nástěnný obraz Knížecí průvod, který, jak jsem se teď dočetla, je složený z porcelánových kousků a je největší svého druhu na světě. V tomto místě můžete narazit na pouliční umělce a "živé" sochy. Když jsem kolem těchto "živých" soch procházela, říkala jsem si, že bych tohle nechtěla dělat jako práci. Vůbec nezávidím!
Jestli byste chtěli vědět, kdo je ten zlatý muž na zlatém koni, tak vám to nepovím, protože to nevím. Ale je prý drážďanskou chloubou.
Poobědvali jsme v útulném německém prostředí. Dala jsem si rybu s brambory a skvělou osvěžující omáčkou. Mňam!
A co vy? Byli jste někdy v Drážďanech nebo někde jinde v Německu? Co se vám nejvíce líbilo?
